REKONVALESCENT
Po zimě horečné a po studeném jaru,
jak prázdný chrám s mrtvým a bez Boha,
mé srdce spí, sníc o smrti a zmaru,
a zlatým létem září obloha.
Již poupata se plaše otevřela
v list voskový a zimomřivý květ,
už červen, láska štěstím uzardělá,
do pláství rtů polibků sbírá med.
22
Vzbuď se, už slaví velké zmrtvýchvstání
to bojiště, kde na meč nalehlos
po boji ztraceném bez boje umírání
a smírem smířeném, o kterém zpívá kos,
a tichem ztišeném, v němž kukačka jen volá
a pramen zvoní v lůně chladných skal,
dál v pahýl zmrzačený míza stoupá zdola
a v slujích země zvoní vteřin cval,
dál potem smrtelným, těžkými krůpějemi,
po každé smrti vesna vyprýští.
Usměj se, spící. Zazpívej, sne němý.
Slunce chce střemcha na tvém bojišti.
23