PROTO
Protože vy jste mohli, vy, které noc už stíní,
zapomenout na jiskru, popelem zasutou,
protože vy jste mohli, my museli být vinni,
my museli být vinni vinou i pokutou,
protože nechtěli jste být kladivem, jež buší,
my, kovadlina, zníme ran jen ozvěnou,
protože hledali jste, my ztrácíme svou duši,
my ztrácíme svou duši s tou hrou ztracenou,
protože ty jsi nechtěl, ty spravedlivý, bíti,
poličkem rdít se musí nevinný obličej,
protože ty jsi nechtěl zloděje oloupiti,
před vrahem krev tvé krve se na pozoru měj.
A nebe nespasí tě, nebesa něma, bleda,
netečna pijí dým beránčích obětí,
k nebesům volá krev, která se na meči ssedá
a nové úmluvy smrti s životem pečetí,
36
protože nechtěli jste, zasnění zahradníci,
zasadit v čerstvé rány královské růže štěp,
budete ve svých horách trpění podloudníci
s věčným neklidem v srdci jako ulomený hřeb,
protože nechtěli jste na růži roubovat růži,
trní a hloží plodí šípkové kořeny.
Drátěnou košili podrž, ty svatý kníže, ty muži,
ty beránku náš, ty meči krvavě zbrocený.
37