PRVNÍ MÁJ 1919. Jsem tvrdý lid... Kdo z vás mne dovede vést?Kdo mně z vás více zalichotí?Na křižovatkách nejistých cest,kdo z vás mne v zavilý zástup srotí...?Nahrbím hřbet a nakloním šij...Plamenný jazyku, promluv a bijv těžkou krev ustydlou v tišinách věků!Pohni mne k slzám, vyštvi mne k vzteku,ať tleskám a dupám, ať hvízdám a ječímk pochvale, haně tvé, blázne, či reku,uchvať mne něčím,posměchem raň,dráždi mne písní svou o bídě, hladu,přivolej proti mně smrtící zbraň,ať odstřelí několik kusů v mém stádu,ať krev moje dláždění svlaží;za každý mrtvý úd tělo mé dračívyžene sta nových paží...Nikdy jsem nebál se ztrát,rány své lehounce hojím...Za tebou nepůjdu, tebe se bojím,šílený kejklíři, hazardní hráči!Na místě, na kterém stál jsem a stojím,zůstanu stát!Sestup a odejdi. V jiné snad zemisrdce jsou lehčí a dají se svést.Můj duch je těžký. Zůstanu s všemipro všechny tam, kde místo mé jest,Na půdě této i proti vrahu22nevztáh jsem ruku krvavou;ne pro věc světa, jen boží dráhuklestil jsem rudou záplavou.Bolesti hluboké této zemědřímou jen v srdci mém, jenom ve mně,ne v cizích slzách ochotných,ne v hrozbách, slovech lichotných.Můj první máj je svátkem vírypo bitvách vojsk a nad bojem tříd,ne jen tvá dílna i lán můj širýchce květy i žence, chce růst a žít...Jsi proletář, dělník? Jsme oba Lid.Pamatuješ? Kdys mlčely strany.Selhal tvůj vůdce, vadly mé lány;z nás nebyl nikdo zbabělec...Oba jsme šli. Pro jednu věc!A tu jsme oba... Doma zas.Je první máj, je lásky čas –mrtvého básníka zpívá hlas;ne jen v tvé město, v celý kraj,kde borový zavání háj.Naposled, bratře, než zcela se rozední,slyš, „v dáli zemřelých myšlenku poslední,tak jako jméno jich nedávný bojů hluk,dávná severní zář, vyhaslé světlo v ní,zbortěné harfy tón, ztrhané struny zvuk,zašlého věku děj, umřelé hvězdy svitzapomenutý hrob...“ Schne slza na líci...Svoboda! Přes hroby kráčím k ní.„Daleká cesta má...“ Den se dní...Klobouky dolů! Ticho, řečníci!23