STARÁ CESTA
Ze staré cesty domova mého
dnes dávný pozdrav na mne dých’,
vůně jablka rozkrojeného,
jímž vlhce voní první sníh.
Vy, dětské smysly, blízké země,
jak lačný čenich zvířete,
jak páchlo to kdys přetajemně
v té staré cestě vyjeté!
Jak přelíbezně stoupal v chřípí
jehněčí vlny vlahý pach,
jak letní vůně naší lípy
by táhla o ovcíchovčích šlápotách.
A přec již skelný povlak zimy
haraší všude, kam jsi stoup’,
a pokaždé pod kroky tvými
chřupne led jak starý kloub.
21
Ale ty nedbáš, duše rmutná,
ale ty blouzníš o jaru.
Líbezně mladé víno chutná
z křišťálového poháru.
22