DUBEN
Stráň ještě nerozkvetla a jen jehnědami
stříbrně jiskří jak vyleštěný štít.
To ještě není milování cit,
který tě jarem mámí,
to jenom podjaří, v němž o jaru lze snít,
jako se sní o bohu pod hvězdami,
jenž může nebýti a může také být.
Vodotrysk vrhá ocelový třpyt
z delfína tlamy
a v prořídlém břečtanu je bůžek lásky skryt.
Jen klid, mé srdce, klid,
to šalby mohou být a klamy,
to fatamorgány možná přelud známý,
a žízeň touhy nelze uhasit
žíznících vidinami.
49
Stráň ještě nerozkvetla. Stromů korunami
jen kalně nebe cedí popelavý svit.
To ještě není milování cit,
který tě jarem mámí.
To strach je sen svůj opálový žít,
aby se nerozplynul jak úsměv dubna s vámi,
kouzelné obrazy, jež dovoleno snít
žíznícím v poušti s vzdušnými oasami.
Jen klid, mé srdce, klid,
co bývalo, to může a nemusí už být.
50