POVÍDÁM, POVÍDÁM POHÁDKU

Jaroslav Kolman Cassius

POVÍDÁM, POVÍDÁM POHÁDKU
[67] Povídám, povídám pohádku dospělému i robátku, Povídám, povídám starou báj, není v ní žádný jinotaj. Povídám, povídám báj a ta bajka je nezávadná pro znalce i laika, pro republikány i Čehony není v ní mravní úhony. Povídám, povídám pohádku o jednom chytrém zviřátku, které si potrpí na slepice, však v demokratické republice nevyslov, nepiš jeho jméno: nesmí být slyšeno ani čteno. Tím velezradě je ulomen hrot. Lištička nemá mužský rod. 69 Povídám, povídám pohádku z hlavy o lišce, lištičce bez pohlaví: Vařila lištička kašičku na revolučním rendlíčku. ten pek’, ten jed’ a ten smažil, každý se nějak při tom spražil; ten dostal, ten dostal, tomu se dalo, na maličkého se nedostalo. Chyba, ten konec zná každé děcko: ten maličký, ten dostal všecko. Povídám, povídám pohádku starému jako robátku, Jak Petrovští zplakali nad zviřátky, (nečti mé robátko mezi řádky!) jak lupiči se o kořist dělí a oknem se dívá kozel smělý a jak ten kozel rohatý zlodějům šlape na paty. 70 Povídám, povídám starou fámu o vlku, který spolk’ starou dámu, Červené Karkulky babičku, o velikém zajíčku, který v své jamce seděl sám a barevná vajíčka snáší nám, o princezně, co na hrášku spinká, (o lišácích v ní není zmínka) o princích, kteří přijíždí z dáli, o hloupém Honzovi, mazaném králi, povídám, povídám místo hádky pohádky. Z pohádky do pohádky. Jak vám, robátka, očička září, pan censor, hle, se kysele tváří. Což lišák-li to a ne lištička? Což kaše-li to a ne kašička? Což je-li skryt nějaký smysl lstivý 71 za těmi všemi deminutivy? Všecko je v Čechách šalba a klam, nemáme jednoho přítele tam, i Malý Čtenář dává žáčku do rukou bajku o lišáčku, všude se něco peče a kutí, ni na Brehma není spolehnutí. Mám nevěřit nebo se oddat víře? Jde o zviřátka? O veliké zvíře? Všecko je šalba a mam a klam, vyškrtám vám to, vyškrtám! Ach, pane censor, soucit mějte a v pohádkách nám neškrtejte, nechte maličkých přijít k sobě aspoň v té předvolební době. Po volbách už budeme velcí a z bázlivých se stanou smělci, 72 pak škrtati se nemusí v pohádkách ani v diskusi. Co s maličkým se potom stalo, o němž jsem vám vypravoval? Ten maličký, na nějž se nedostalo, ten běžel a běžel a někam se schoval. 73 OBSAH
Malý Bibi, královská opička, Král pouště. Jaguár, vlk a osel. Slavík beranem. Hloupý Honza. Povídám, povídám pohádku.
[75] Tuto knihu dala vytisknouti Cassiova edice v tiskárně J. PoIenský v Žižkově pro své čtenáře v omezeném počtu číslovaných exemplářů jako vydání A. Obrázky pro ni nakreslil O. Kudrnáč.
243
E: pk; 2006 [77]