KATAKOMBY.

KATAKOMBY.
Kahan, praotci jak prostí, v přísném tichu semknut ret, do katakomb minulosti vcházím, v cesty zašlých let. Sarkofágy v stěnách řadou, dávné touhy, dávné sny, opředeny tklivou vnadou – zašlá léta, zašlé dny! Nápisy čtu, jména, věty při své duše kahanu – zašlé doby, zašlé světy, kdy k vám toužit přestanu! Vlhko ze stěn chodeb čiší, plíseň dýše praletá – ale vzbouřenou krev tiší minulost zde zakletá. [9] Hladí čelo dlaní hebkou zde v té hloubce podsvětí – jako matka nad kolébkou když se sklání k dítěti. Mrtví zde se hříží v dumy, nahoře tam září svět pro toho, kdo žít s ním umí – sem utíká, kdo je klet... Utíká sem z přítomnosti s modlitbami duše své, jako v dávnověku prostí Ježíšovi učňové... 10