VLČÍ MÁKY.

VLČÍ MÁKY.
Vlčí máky, vlčí máky v šírém poli rozsety – proč jsou moje všecky cesty, proč jsou navždy proklety? Proč se po nich stíny vláčí se smutky a se vzdechy, proč jen u nich v skálu padá každé símě útěchy? Proč i každý, kdo v mé cestě soucitu mi podá květ, ruku stiskne u mlčení, musí býti se mnou klet? Za čí viny, za čí hříchy musím trpět zas a zas? Za vlastní snad, jež jsem spáchal v jiném těle, v jiný čas? [29] A když tak, zda tímto žitím všecky sobě odpykám – či zas budu vržen v dráhu, od níž marně utíkám?... Vlčí máky zkrvavené všude kolem rozsety – proč jsou moje všecky cesty, proč jsou navždy proklety! 30