PLES.

Jan Rokyta

PLES.
Jak octnul jsem se, nevím sám, kdes na přeskvělém plese – kol plno krásných, bílých dam, a všechny opojivý klam na vlnách tance nese. A píseň hudby samý smích, a vše se štěstím chvěje – jen já tu stranou stojím tich. Však kdo to nyní vedle vzdych’, když vše se kolem směje? A náhle světla ve svícnech jsou jenom skvrnou temnou, a kroky jak by tlumil mech, a ticho, svůj že slyším dech – co děje se to se mnou? [33] S čím hrozným jsem to v zápasu? Ó, dosti, dosti, dosti!... Dál hudba hraje bez hlasu – z hrozného ticha v úžasu jen slyším chrastit kosti!... 34
Básně v knize Lekníny na hlubinách:
  1. KATAKOMBY.
  2. MEZI HROBY.
  3. ILLUSE.
  4. RODNÉ MĚSTO.
  5. ZAZPÍVEJME PÍSEŇ JINOU...
  6. NÁLADA.
  7. SMUTEK.
  8. V ZÁVĚJÍCH.
  9. POŽÁRY.
  10. SLETUJÍ SE TAŽNÍ PTÁCI...
  11. JÁ NEBYL DOMA...
  12. V HOŘKÉ CHVÍLI.
  13. VLČÍ MÁKY.
  14. PŘED POHLEDEM SMRTI.
  15. PLES.
  16. GIULIETTA.
  17. SLZY.
  18. VZPOMÍNKA.
  19. V PODZIMNÍM VANUTÍ.
  20. NA DUŠIČKY.
  21. MAŘENKA.
  22. DVA VELCÍ.
  23. BÁSNÍK UMŘEL.
  24. VYSVOBOZENÍ.
  25. RESIGNACE.
  26. CO JSEM – A CO JSEM BÝTI MOH’...
  27. ŽIVOT.
  28. LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE.
  29. ZÁPAD.
  30. ČEKÁM...
  31. SVĚTY.
  32. HIC SUNT LEONES.
  33. TUŠENÍ.
  34. SESTRY.
  35. JINÝ SVĚT.
  36. HVĚZDY.