VZPOMÍNKA.

VZPOMÍNKA.
„Ty, má duše, kveteš v dáli, můj zde roste kmen – kam ty chvíle větry svály, kdy isme spolu trhávali rmen! Všecky jsou kdes za horami, kam šlo slunce spat, daleko jsou za vodami – v šeru zde jen zůstal s námi chlad“ – – – Tvá to, otče, píseň milá zazněla mi snem, duši moji roztesknila – bůh ví, odkud zabloudila sem! [39] Bůh ví, jakou cestu dlouhou měla sem v můj byt z míst, kde myšlenkou jsi pouhou, kde máš, tvou co bylo touhou – klid. Je to dál, než za horami, kam šlo slunce spat, je to dál, než myšlenkami doletíme za hvězdami v chvat. Tam kdes za prahem všech světů, pro něž není jmen – zde jen památka tvých vznětů, na tvém hrobě hořkých květů rmen... 40