DVA VELCÍ.

Jan Rokyta

DVA VELCÍ. Vzpomínka na poslední návštěvu u Nerudy s druhem jeho mládí, lužickým buditelem M. Hórnikem.
Jen jednou Jsi mě políbil – jak osud všecko zvrt’! Druh mládí Tvého se mnou byl – a za tvou hlavou smrt. Pak šel jsem v kraj, kde oráčem byl mladosti Tvé druh, kde na hrobech si zapláčem’ – a Tebe volal Bůh. Ty’s šel, svou knihu pod paží, kam’s účty dnů svých psal... Čím anděl Tvůj ji vyváží, jenž odvedl Tě v dál?... Však duši mé Jsi neumřel, jak neumřel Tvůj druh – cit, který ve Vás žitím vřel, jest mého srdce ruch. [47] Já k Tobě vracím se vždy zpět od konce století – a zamýšlím se v smysl vět Tvé velké závěti... 48
Básně v knize Lekníny na hlubinách:
  1. KATAKOMBY.
  2. MEZI HROBY.
  3. ILLUSE.
  4. RODNÉ MĚSTO.
  5. ZAZPÍVEJME PÍSEŇ JINOU...
  6. NÁLADA.
  7. SMUTEK.
  8. V ZÁVĚJÍCH.
  9. POŽÁRY.
  10. SLETUJÍ SE TAŽNÍ PTÁCI...
  11. JÁ NEBYL DOMA...
  12. V HOŘKÉ CHVÍLI.
  13. VLČÍ MÁKY.
  14. PŘED POHLEDEM SMRTI.
  15. PLES.
  16. GIULIETTA.
  17. SLZY.
  18. VZPOMÍNKA.
  19. V PODZIMNÍM VANUTÍ.
  20. NA DUŠIČKY.
  21. MAŘENKA.
  22. DVA VELCÍ.
  23. BÁSNÍK UMŘEL.
  24. VYSVOBOZENÍ.
  25. RESIGNACE.
  26. CO JSEM – A CO JSEM BÝTI MOH’...
  27. ŽIVOT.
  28. LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE.
  29. ZÁPAD.
  30. ČEKÁM...
  31. SVĚTY.
  32. HIC SUNT LEONES.
  33. TUŠENÍ.
  34. SESTRY.
  35. JINÝ SVĚT.
  36. HVĚZDY.