TUŠENÍ.

Jan Rokyta

TUŠENÍ.
Přišlo ke mně bosou nohou po prstech, ve východních koberců jak ztlumení, spočinulo políbením na mých rtech šeré Tušení. Ke mne schýlilo se – cítím ňader zdvih, jemnou vůni jako ženské od pleti, bílých ramen jako křídel labutích měkké objetí. Hlasem tišším než van křídel komářích v ucho tajemnou mi našeptává zvěst... Snad se blíží smrt, či neštěstí, či hřích do mých bludných cest... Ký však přišel duši mé to dobrý duch podat výstrahu svou řečí tajemnou? Zda se bytost, kterou Věčných pojal kruh, sklání nade mnou? [68] Či se duše kterás, blízká duši mé, pro niž srdce bije a se vlní cit, cestou v jiný svět, jejž temně tušíme, přišla rozloučit? Nevím, nerozumím, co dí její zvěst, vím jen, smutek že z ní vane bez hrází... Ještě políbila mě a v svitu hvězd smutně odchází... 69
Básně v knize Lekníny na hlubinách:
  1. KATAKOMBY.
  2. MEZI HROBY.
  3. ILLUSE.
  4. RODNÉ MĚSTO.
  5. ZAZPÍVEJME PÍSEŇ JINOU...
  6. NÁLADA.
  7. SMUTEK.
  8. V ZÁVĚJÍCH.
  9. POŽÁRY.
  10. SLETUJÍ SE TAŽNÍ PTÁCI...
  11. JÁ NEBYL DOMA...
  12. V HOŘKÉ CHVÍLI.
  13. VLČÍ MÁKY.
  14. PŘED POHLEDEM SMRTI.
  15. PLES.
  16. GIULIETTA.
  17. SLZY.
  18. VZPOMÍNKA.
  19. V PODZIMNÍM VANUTÍ.
  20. NA DUŠIČKY.
  21. MAŘENKA.
  22. DVA VELCÍ.
  23. BÁSNÍK UMŘEL.
  24. VYSVOBOZENÍ.
  25. RESIGNACE.
  26. CO JSEM – A CO JSEM BÝTI MOH’...
  27. ŽIVOT.
  28. LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE.
  29. ZÁPAD.
  30. ČEKÁM...
  31. SVĚTY.
  32. HIC SUNT LEONES.
  33. TUŠENÍ.
  34. SESTRY.
  35. JINÝ SVĚT.
  36. HVĚZDY.