JINÝ SVĚT.

Jan Rokyta

JINÝ SVĚT.
Jest ještě jiný svět než zemské hlíny a jiný život nežli našich těl – jde s námi sloučen jako naše stíny, ač nedostižný, obláčků jak běl. Vždy, se svým nitrem když jsme osaměli, nás dotýká se křídlem tušení – v něj slzou pohlížíme rozechvělí, ať z bolesti či štěstí pramení. Jej tušíme, když úzkost hrdlo dusí a smutek ramenem nás ovíjí, dráp bolesti když srdce sápe v kusy a osud na kříž ruce přibíjí. A tušíme jej, v drahých očí svitu když naše zemskost mlhou rozplývározplývá, a zdá se nám, že plujem ku blankytu v svět, jenž se jimi na nás usmívá... [72]