Ó, VIĎ, TY DUŠI MOU MÁŠ RÁDA...

Jan Rokyta

Ó, VIĎ, TY DUŠI MOU MÁŠ RÁDA...
Ó, viď, ne podobu, Ty duši mou máš ráda a jejích ze vláken Tvé srdce sny si spřádá. Co v chvílích nejčistších z mé duše hlubin zkvete, to útlá ruka Tvá v Tvých vlasů proudy vplete. A když ty květy mé přec potřísní prach země, Ty dechem duše Své jej odechvěješ jemně. Ó, pod Tvým paprskem má pouta padat budou, míň budu člověkem a méně sloučen s hrudou. A smrt když tělo mé a kosti v popel zruší, ó, mléčnou drahou, viď, Ty půjdeš za mou duší. Ty ujmeš za ruku tu poustevnici chudou, Tvé oči hvězdami jí za hrob svítit budou... 51