ŠTĚSTÍ.

ŠTĚSTÍ.
Alej černých, holých snětí, dlouhé zimy smutný podíl – ani lístku neviděti. Já v ní se svým Štěstím chodil. Hlava stranou nachýlena pod bohatým, temným vlasem – všude kolem jaká změna, Štěstí, čarovným Tvým hlasem! Myslil jsem, že sníh to bílý s oblak šedých k zemi padal – zatím křídla na motýlí bílý pel se tiše skládal. A byl jarní den tu smavý, honili se běláskové – kolem drahé Tvojí hlavy oblétali moji snové. 62 A byl den, jichž v květnu málo, místo sněhu – s ratolestí bílé kvítí spadávalo do Tvých vlasů, moje Štěstí... 63