MÁM TĚ RÁD!

MÁM TĚ RÁD!
Ty ptáš se, zdali půjdu alejí v svých vzpomínkách, kde srdce naše bila, v mých snech zda oči Tvé se zaskvějí, z nichž na mne smála se Tvá duše milá? – Což neřekl Ti zrak můj tisíckrát, že mám Tě rád, že mám Tě k smrti rád?.,.rád?... Zda duše má by k Tobě letěla i přes hory a přes pouště a moře, by polibek Ti vtiskla do čela a v oči pohlédla, kde vstává zoře? – Což neřekl Ti zrak můj tisíckrát, že mám Tě rád, že mám Tě k smrti rád?... 66 A kdybych umřel, a má duše pták by k louce vzlétla, věčným kvítím zkvetlé – zda k hvězdě Zemi pohlížel bych pak a paprsek Tvůj hledal v jejím světle? – Což neřekl Ti zrak můj tisíckrát, že mám Tě rád, že mám Tě k smrti rád!... 67