HRDINA ZEMĚ HUSOVY.
Kde vzal se, tu se vzal, on z české země vstal,
když po ní Zikmund sahal, rudá liška –
náš bratr věrný, slepý vůdce Žižka.
Byl z prvků české země stvořen,
by jejím hrdinou se stal:
měl trocnovského dubu kořen,
leb z žuly tvrdých skal,
měl srdce z křišťálu a v žilách granát krvavý,
hloub jezer šumavských i hor těch výška
v něm byly, vážnost jihočeských dum,
měl hbitost Vltavy
i sílu, jíž si cestu proráží,
a horskou bouří mluvil k lačným sousedům
i k bratřím nevěrným, že tajil se jim dech:
„Hoj, stojím na stráži
i Páně zákona i Moravy a Čech!“
Jak orel v dálku zřel, ač jedno oko měl,
a i když druhé obestřely mraky,
byl jako v pohádce druh Bystrozraký:
ať černá páska kryje oči,
on jasně zří, kde stín, kde běl,
kde nepřítel se k zemi bočí,
kam třeba, aby vjel
svou se druží, a vozové své hradby v hřímání
kam luky namířiti, pušky, praky.
On dobře vidí, kde se kryje lež,
kde pravdy poznání –
9
neb jeho okem křišťálný je duch,
s nímž otec jeho nakláněl se nad lemeš,
jímž naplněn byl betlémský kněz Páně Hus.
On ví, jej vede Bůh –
slep vidí jasně, za ním vydává se v klus.
A chorál zazpíval, že nepřítel se bál,
neb zdálo se, že Bůh sám z něho hřímá.
Chvěl před ním se i král i sluha Říma,
však syn té země čerpal sílu
z té písně, vzrostlé na chorál,
a zvyklý bran a pluhu dílu,
jímž z polí klas mu zrál,
cep pobil železem – a věrný boží bojovník
jde za palcátem, který Žižka třímá.
On v čele vojů bílém na koni
jest jejich síly vznik;
v kyn jeho ruky hlasů tisíce
hřmí polem, lesem, nad rybníkem, výtoní,
co duní kola vozů, řinčí řetězy
a kopí, sudlice:
že ten, kdo v Boha doufá, vždycky zvítězí.
V svou bílou korouhev, kde dříve býval lev,
dal rudý kalich, symbol krve Páně –
sám lvem šel pod ním, země české bráně
a zákona, v němž pravda boží.
Roj nepřátel jak chumáč plev
se rozlét jeho u podnoží,
když vzbudil jeho hněv,
10
když vydráždil jej z Tábora až k českým horám v skok
a přinutil jej ke lví tlapy ráně.
„Ta zem je Čechům dána od Boha,
váš od ní vari krok!
V ní chceme v míru kalich Páně pít,
jen hříchy v srdcích plenit budiž naše úloha –
však přijde-li kdo se zlou, zahřmím do ticha
a budu zhoubce bítbít,
jájá, české země lev, Jan Žižka z Kalicha!
[11]