STARÁ PÍSEŇ.
Vy do pluhů jste těžkých zapřáhli se
a kamenitý lán jste orali,
a orali jste skály hrdé, lysé,
že mnozí z vás v té orbě padali,
že mnohý junák leží mrtvým trupem,
strnulým zrakem zírá do dáli,
jak havrani sem spějí za svým lupem.
Vy orali jste pole, jež vám vzata,
kde hospodářem praotec váš byl,
kde každá hruda vzpomínkou vám svata,
s níž předků čin ji navždy zasnoubil –
a při té orbě vaše krev se lila,
v zem kanula, prach posvátný kde zbyl
a dávné slávy přemnohá kost bílá.
Vy v snaze spravedlivé, v touze čisté
jho těžké na šíj jste si vložili,
dne tíž i horko klidně snášeli jste
a neoddechli jste ni na chvíli –
a když jste mnili, u konce žeť svízel,
tu ďábel objevil se zlotřilý,
by plody vašich namáhání sklízel.
Vzal na se Spravednosti pěknou masku,
škleb pekelný ve vážnou složil tvář –
kde vy jste životy své dali v sázku,
on spár svůj klade, duší otrokář,
a svaté pravdy drze dovolává
31
se před vámi a světem mistr lhář
a v prsa bije se, žeť strážcem práva...
Tak bylo vždy a dlouho ještě bude,
však pevně věřím, že ne na věky.
Vždy plody spravedlivých byly chudé,
cíl jejich tužeb vždy byl daleký,
vždy rudý ďábel stoupal v jejich líchu,
vždy žíznivé je srážel od řeky
a za ně pil a klidil v pekla smíchu.
Však přece vždycky dobra zápasníci
byť o píď pohnuli svým balvanem,
i ač jich hynul tisíc po tisíci,
duch často doufal v těle ztýraném –
přec vždycky dále valili svou horu
v té pevné víře: Však my dostanem
ji s cesty, dojdem cíle volných tvorů!...
A tak i vy. Smích ďáblův sic vás bolí,
však dobře slyšte, že v něm zní i strach.
Ví nepřítel, že zem se pod ním drolí,
zří balvan obrovský ten starý vrah,
zří, jak se vaší silou na něj blíží
a ví, že rozdrtí jej v bídný prach,
až v soudu den jej zalehne svou tíží!..,tíží!...
32