MÉMU LIDU.
Má národ jako člověk svědomí –
a jsou-li dbalí jeho hlasu,
nic na světě jich nezlomí,
ni nejstrašnější bouře času.
Tvým svědomím, můj lide, pochodeň je Hus,
jest Komenský, nit v labyrintu světa,
jest Karel, alpský Prometheus tvůj,
jsou božích bojovníků zástupy
a pevných trpitelů za svobodu mysli:
těch světlo poháněj tvé srdce v klus,
nit jejich tebe voď, kde stezek bludiště se splétá,
kde oni stáli, neoblomně stůj,
dbej, zděděný meč pravdy ať se neztupí,
i v utrpení buď jak oni duchem nezávislý –
a dojdeš cíle šťastných národů.
Nuž, ve vítězství pevnou víru,
kam svědomí tě volá, k pochodu
dál za hvězdou, jež plá ti ve vesmíru!
16. ledna 1918.
25