MASARYKOVI OSVOBODITELI.
Duch světa zavolal Tě a Tys mlčky šel,
když orloj ku dvanácté hodině se blížil,
když lid Tvůj vyzván, aby znovu krvácel,
by za toho mřel, jenž ho jhem a pouty tížil.
Duch dějin jasně dráhu Tobě ukázal
z Tvé vlasti v dál hor alpských přes hřbety a čela –
Tys na pout obraz její jen v své srdce vzal,
jak po nové se ráně více odmlčela.
Svou družku ještě políbils a děti své,
Tvůj zrak jen uvábila Hradčan silhouetta,
Tvou mysl velcí minulosti stínové –
a pevně vydal jsi se do širého světa.
A jak jsi s velikými předky rozprávěl,
jak v mysli s nimi znovas díla jejich prožil,
zář rudá jejich ohně, činů jejich běl
a síla obého se vlévala Ti do žil.
Z niv jihočeských Chelčického, Žižkův duch
Tě naplnil a síla táboritských ramen,
od alpských údolí byl Havlíček Tvůj druh
a z dálné Kostnice Tě Husův prožeh plamen.
A čím jsi dál se od své vlasti vzdaloval,
tím blíž Ti Amos byl, jenž jako Ty se vydal
v pout dalekou, by za vlast prosil, úpěl, zval,
až k Tobě se jak Poutník v Labyrintu přidal.
33
Tak síly věků svého národa jsa pln
v zem ze země jsi spěl, v díl ze světa šels dílu,
ni mořské neděsil ses hlubiny a vln –
neb měl jsi milionů vůli, vzlet a sílu.
Tvůj lid byl umlčen, Ty byl jsi jeho ret
a jazyk, Ty jsi za něj před mocnými mluvil,
Tys žaloval, jak ve vlasti byl štván a klet,
jak cizí lupič věnec trnový mu uvil.
Tys jeho syny, rozptýlené po světě,
v dál vyštvané jak vlkem ovce bez pastýře
v šik shledával a volal vzhůru k odvetě,
jak prorok sílil jsi je v odvaze a víře.
Hlasatel pokoje jim do ruky dals meč,
boj poslední by ještě za vlast bojovali,
svou za svobodu, za lid, za sladkou svou řeč –
a oni rádi za všech život umírali...
Cíl Tvůj teď dostižen, vlast zbavena je pout,
a Ty se můžeš vrátil, Osvoboditeli!
Dík uvítá Tě, že ho nelze vystihnout,
jímž naplněn jest národ od hor k horám celý.
Dík přítomných i minulých i budoucích,
že pouto čtyrstaleté činem Tvým se láme –
my, růže na tvářích či na temeni sníh,
že hodni chcem být svobody, Ti přísaháme!
30. října 1918.
34