UVRHLI DO JÁMY ŽIVOT MŮJ...

Jan Rokyta

UVRHLI DO JÁMY ŽIVOT MŮJ... Pláč Jeremiášův. IIl. 53.
Uvrhli do jámy život můj, ach, do jámy hluboké a chladné, kamení sype se na mne v sluj tak tvrdé – a smilování žádné... Jeremiášův pláč jsem čet’ a prudká mi bolest k srdci sáhla – na dně tak jámy tu ležím klet, od výkřiků hrůzy ústa zprahlá. Na prsou tíží mě kamení a pahrbkem na mně již se vrší, ač se krev z mnohých ran pramení – to kamení tvrdé dále prší. Na dně tak jámy tu ležím sám, kdy skončí ta muka, myslím stále, co mi smrt přinese, přemítám – a kamení tvrdé prší dále. V tmavou noc obrácen jest můj den a tvrdé jest žití mého lože – v úzkostech mohu se modlit jen: Ó, smiluj se nad mou duší, Bože!.. [50] Uvrhli do jámy život můj, ach, do jámy hluboké a chladné, kamení sype se na mne v sluj tak tvrdé – a smilováni žádné!... 51