KONEC VĚKU.

Jan Rokyta

KONEC VĚKU.
Obzory v šedých se parách rozplývají v krajině konce století, co se v těch mlhavých, měkkých dálkách tají, temně jen tušíme, jako smysl v báji, stajené květy v poupěti. Zelená mlha se na sněť stromu chytá průsvitným, hebkým závojem, země jest železem v čerstvé brázdy zryta, duše jest oranin silnou vůní zpita, zvlněna předtuch příbojem. Velkého pátku chmury táhnou nebem, na věži zvony bez hnutí, v kostelích zastřené monstrance s bílým chlebem, Kristovo tělo, probodané hřebem, andělé skleslých perutí. Krajinou tušení průvod táhne dlouhý k věži, jež dálkou zhalena, myslitel kmet, jako ruský mužík pouhý, pestrý dav ubohých, neznámé pln touhy, na konci lebka Verlaina. [72] Všecky je sbližuje hlad a žízeň duší po věčném, čistém prameni – každý z nich jinde snad nalézti jej tuší, všichni však věří, že v konec všecky vzruší radostné zvony vzkříšení!... 73
Básně v knize Když se připozdívá...:
  1. PODZIM.
  2. VZPOMÍNKA.
  3. KDYŽ MOTÝL ODLETĚL.
  4. JE MI AŽ K SLZÁM SMUTNO...
  5. ŽENY.
  6. DÁVNÉ ŘEČIŠTĚ.
  7. NEZNÁMÝ STESK.
  8. KYTARA.
  9. VĚČNOST.
  10. SNÍ ZEMĚ PŮLNOČNÍ...
  11. DUŠE ZEMŘELÝCH.
  12. CO BUDE PAK...?
  13. BEZ ODPOVĚDI.
  14. MATOUŠ, XXVI, 38.
  15. PES.
  16. DUŠE.
  17. SÁM.
  18. DÍVCE ŠESTNÁCTI LET.
  19. PŘÍTELKYNI.
  20. PO LETECH.
  21. KDE ROSTOU TY RŮŽE...?
  22. JSI TY TO?
  23. UVRHLI DO JÁMY ŽIVOT MŮJ...
  24. PO DÁVNÝCH STOPÁCH.
  25. JEPTIŠKA.
  26. KRAJEM SEVERNÍM.
  27. ADVENTNÍ.
  28. ZIMNÍ NOCI.
  29. BŮH LÁSKA JEST.
  30. POJĎTEŽ KE MNĚ VŠICKNI...
  31. VELKÝ PÁTEK.
  32. POD KŘÍŽEM.
  33. PANE, KAM KRÁČÍŠ?
  34. KONEC VĚKU.
  35. VE TMÁCH.