TICHÁ PLAVBA.

Jan Rokyta

TICHÁ PLAVBA.
Pod oblohou bez oblaků, pod drahami mořských ptáků parník brázdí náš – jak se mi, ó moře věčné, zraku lidí nekonečné dobrým býti zdáš! Jako louka liliová, jako pláně opálová zdáš se v ranní svit – všecko na hladině klidné jest jak jitřní slunce vlídné, bílý jas a třpyt. Jak by tvojich ňader vlny tvorům, jichž tvůj klín jest plný, mléka rozlily – jak bys obléklo se v bílý, slunci, tvému choti, milý úbor spanilý. 11 Ticho ležíš v jitřní kráse, ostrov z dálky usmívá se k tobě, bohyni – parník tvojí krásou pluje, v stopě, kterou zůstavuje, skáčí delfíni... 12