BÍLÝ KALICH.

BÍLÝ KALICH.
Cítím, cosi mezi námi z hlubin srdcí roste, roste. Oddech neznámý a známý – Odkuďs přišel? Kdo jsi, hoste? Štíhlý stvol, jak meče listy, na vrcholu kalich bílý, listů šest, a každý čistý jako člověk v štěstí chvíli. Na tyčinkách plno zlata v prachu přejemného pelu – bílá číše vrchovata vůně liljí, asfodelů. Nesahejte po tom stvolu! krev by tryskla z něho vřelá, stáhla by nás k sobě dolů louka asfodelů ztmělá. Ať tu roste mezi náma bělejší květ nad liliji – vůně neznámá a známá ať nás v čistých duších zpíjí. [17] Vaše oko nad květinou, její kalich čistý, bílý – a pak dni ať k hrobu plynou, ať se slunce k pádu chýlí. Že jsme svoji, cizí prve, každý z nás v té chvíli tuší – vzrostlo kvítí z naší krve, bílý kalich z našich duší... 18