POZDNÍ KVĚTY.

Jan Rokyta

POZDNÍ KVĚTY.
Napsala jste list mně plný stesku; viděl jsem zas vaše oči milé se soucitem ve svém vlhkém lesku na mne zřít, když měl jsem těžké chvíle. Vašeho zas hlasu slyším chvění, kdy jsem bloudil ve tmách pochybností, a vy zvala jste mne v slunce denní a mne smířit chtěla s minulostí. Teď mne z hustých řádků ovanula sladká vůně – snad to duše vaše v rozlet ke mně křídla rozepnula a mých skrání dotýká se plaše? Ach, toť resedy květ mezi listy! Zatknut v papír mezi vaše věty přináší mně od vás pozdrav čistý... Tedy, Bože, ještě rostou květy?... [26]