SEN.

Jan Rokyta

SEN.
Na bílém čele lilje znak, v můj život, plný změn, vy vstoupila jste tiše tak, jak myšlenka, jak sen. A týdny minou hodinou a chvílkou prchne den, a okamžiky pominou jak oblaky, jak sen. Já odejdu, těch krajů host, vám ruku stisknu jen, vy splynete v mou minulost jak vzpomínka, jak sen. Však moji loď až zachvátí proud, plný bílých pěn, kdož ví, snad ke mně navrátí se obraz váš jak sen. Až slunce bude zapadat kdys v poslední můj den, kdož ví, snad u mne bude stát váš bílý stín jak sen. [28] A věčnosti až hlubiny můj pochovají kmen, snad vy budete jediný můj sen, můj sen, můj sen... 29