STARÁ MÍSTA.

STARÁ MÍSTA.
Mne stará místa k sobě táhnou, kde bývával jsem před lety – ty dávné chvíle dobu drahnou v těch místech dřímou zaklety. A budí se, když tichým krokem k nim vracím se jak tažný pták se vzdechem na rtech, vlhkým okem a srdce – bez stožárů vrak. A zase úsměvy zřím paní, však jen jak pod závojem mlh – a zraky plné slibování, však každý jak by slzou zvlh’. Zas uprošena mými slovy jste, paní, sáhla v klávesy – však jen jak akkord septimový by daleko zněl za lesy. A v aleji když kráčím zase v suchého listí závějích, jak divný cit! Mně náhle zdá se, kdos za mnou jde v mých šlépějích. [40] Ó, cítím, cestou zapadanou kdos lehce za mnou kráčí v sled: já za strom ustoup’ tiše stranou – a stín můj přešel z dávných let. 41