ODDANOST.

Jan Rokyta

ODDANOST.
Ruku svěřila’s mé ruce důvěřivě, na rameno moje hlavu schýlila jsi – cesta naše jedna po života nivě, jedna nerozdílná na vše příští časy. V květy, bílé květy, jež nám rostly v snění čísi drsná ruka nasila sic trní, z houští černavého vlk sic zuby cení – to však neděs, ženo, tvoje oko srní. Ostny vyjmu, jež v tvé nožky zabodány, ty zas z nohy mojí jehlu trní křivou – v studánce svých citů vymyjeme rány, zhojíme je divemdivem, její vodou živou. Proti dravé šelmě oheň lásky máme, před ním odplíží se v houštiny své zloby – a my, ženo, dále za sluncem se dáme cestou nerozdílnou na vše příští doby... 26