SMRT VEDLE BYLA.

Jan Rokyta

SMRT VEDLE BYLA.
Smrt vedle byla – a my nevěděli. Jen oči naše stále setkávaly se v plaché otázce, o poklad malý, jen o své dítě více jsme se chvěli. Jak kvočna svá se bojí o kuřátka, když v oblaku kdes tuší nebezpečí, tys náhle umlkala v toku řeči, strach o dítě tvá dusil slova krátká. A po špičkách druh kolem druha chodil, prch’ od nás smích a radost z domu znikla, rty tiskli jsme, by ústa nevykřikla – jen úzkost podivná náš byla podíl. Až v třetí den, když zvony lkaly bolem, v dům sousedův když černé máry vnesli – my beze slova v náruč si klesli: teď věděli jsme, smrt že přešla kolem... 53