MIKROKOSMOS

MIKROKOSMOS Švakru FRANT. VODSEĎÁLKOVI.
Kraj lesa denní po únavě jsem v zelenavou klesl mez – a – místo zříti do nebes – jsem zrakem bloudil v měkké trávě. Zprv oko bezvědomě zřelo a stíhalo trav různý list, však záhy duše z dálných míst se navrátila v moje tělo. I objevil jsem světy celé v těch trsech mezi lupeny – co tvarů zde, co proměny zde stíhá oko náhle bdělé! Toť celé zahrady a lesy, a jaký vře tu žití ruch, jak předstihuje druha druh v té droboulinkých tvorů směsi! 101 Ó nevíte, že přemítavý k vám, tvorečkové, hledí tvor, jenž krokem zdrtit moh’ váš sbor, jak zdrtil snad vás cestou davy! A já, zda vím, kdo v moje směry, v můj život zírá s věčných míst, před nímž jsem míň, než drobný list ve vašich lesích, efeméry? A čí zas oko hlubší, věčné bdí nad ním, jeho řídí dech tak, našeho jak slunce běh střed velký v dálce nekončené?... 102