SMUTEK VEČERA.

Jan Rokyta

SMUTEK VEČERA.
Smutek mou duši zahalil perutí stinnou, jako když u večer šedivý mrak zahoustnul nízko nad krajinou. Obrovské rozpjal peruti netopýří, pohltil modro nebes mých, zalehl celou jich délku a šíři. Rybník mých citů změnil v tůň černavě sinou, ptáci že, kteří jej brázdili dřív, zděšeni skrýt se v rákosí plynou. K nebi mých dum se ponuře vztyčují sosny, jako by chtěly vybádat, co nese zlého mrak neúprosný. Černý pták vylít’, pod mrakem křídly mává, myšlenka smrti tesklivá – za mrakem slunce zapadává... 107