Ó, CHTĚL BYCH MLUVIT JAKO MOC MAJÍCÍ...

Jan Rokyta

Ó, CHTĚL BYCH MLUVIT JAKO MOC MAJÍCÍ...
Ó, chtěl bych mluvit jako moc mající, jak orkán v srdce hřmít a bouřit, zřít lidstvo chtěl bych na zemi kající a z oltářů dým k nebi kouřit! Ó, chtěl bych býti jako Jan na poušti a vodu Jordánu lít v skráně, zvát hlasem velkým: Pojďte, Bůh odpouští, jen přímé čiňte stezky Páně!... Leč v zástup volám – nikdo mne neslyší, můj hlas se v denní vřavě ztrácí; mé volání jest větru van nejtišší – a kol mne bouř, jež stromy kácí. l blednou touhy, hasnou mé žádosti, vím, hlas můj vřavy nepřehluší – již nechci víc, než, slovo mé úzkosti by padlo aspoň v jednu duši... [7]