NA HOŘE OLIVOVÉ.

NA HOŘE OLIVOVÉ.
Ke svým krbům rozešly se tlumy, v srdcích podobenství temná slova. – Potok Cedron šepce v noční dumy, stříbrem záři hora Olivová... Úzkost přišla k lásky prorokovi, smutek smrti po bok Tomu stojí, jenž vždy smutné těšil Svými slovy, jemuž smrt vracela kořist svoji. Zdálo se mu, kalich musí píti, a ten naplněn jest Jeho krví – kapky znoje na čele mu svítí, k ústům když ten chýlí kalich prvý... A již po kraj naplněn je druhý krví starců, panen, žen a dětí, kteří, že se nazvou Jeho sluhy, budou po arenách krváceti. 18 S bolestí pil krev těch ovcí věrných, pot se lil mu v proudech neustálých – a již anděl susnu perutí černých plný podával mu třetí kalich. Když zřel, co ta číše v nitru chová, duše jeho v úzkosti se chvěla, v skráni tryskla krůpěj purpurová – krvavý pot řinul s Jeho čela. Hořkosti byl všecek obsah nassát v kalichu tom, krví přeplněném, kterou ti, jež vyslal lásku hlásat, budou prolévati Jeho jménem... Vypil do dna přehořkou tu číši za vši lásku k lidstva pokolení – zrakem přebolestným pohléd k výši, vstříc šel Jidášovu políbení. .políbení... 19