KNĚZ PÁNĚ.

KNĚZ PÁNĚ.
Tich jako jehně čisté vlny jdeš, kněže dobrý, pod svým jhem, zrak blankytný tvůj vláhy plný a ústa s trpkým úsměvem... Ždáš útěchu svou z Písma listů, když rvou tě spáry ostříží, i chápeš u evangelistů, jak trpěl Ježíš na kříži. A v symboly se ponořiti tvůj utýraný touží duch... „Hle, hostie v své běli svítí – ó tělo, víš, žeť blízko Bůh? Ó duchu, jásej rozechvělý a koř se hloubce tajemství: mým slovem v tento chléb se vtělí, Jenž vyšel z lůna panenství! 50 Ó zřím Jej, jak se chýlí ke mně, Své tváře tichou velebou jak duši mojí kyne jemně – ó jdu, můj Pane, za Tebou...“ – Však ve chvíli té bolest náhlá tě strhla s božských pomezí: to ruka vyzáblá víc stáhla kol šíje tvojí – řetězy... A dál jak jehně čisté vlny jdeš, kněže dobrý, pod svým jhem, zrak blankytný tvůj vláhy plný a ústa s trpkým úsměvem... 51