BRATRU K 27. VIII. 1932

Petr Křička

BRATRU K 27. VIII. 1932
Mým není úkolem tě vážit, soudit, měřit, spíš věrně spolunést tvých dnů i jas i tíž. A srdce, jež tě zná, smí klidné být a věřit. Vždyť vidí: pracuješ – a odpouštíš. Je úsměv dětský víc než sebe hlubší vráska. Chce radost zůstati a odejít chce žal. Co dal kdy světu soud? A co mu dala láska?.. Tys nesoudil! Tys pěl a miloval... 67 K potěše velikým i malým božím dětem, praménku jasný, zvuč a z hlubin tryskej dál! A věř, že kdykoli v té strmé cestě světem se ohlédneš, mne spatříš opodál... 68