Balada o stycích s cizinou
Balada je epická báseň, která vypravuje nějakou událost rázu vážného, chmurného neb i tragického ve formě úsečné a zpěvné, často dialogické. Pohybuje se ráda na poli báje a pověsti, poněvadž se tu nejbohatěji projevují význačné vlastnosti jednotlivců i celých národů.
Malá Slovesnost.
Homo homini lupus...
Romain Rolland: Vlci.
Letí auto, chví se volant,
do Čech jede Romain Rolland.
Na bavorském na pomezí
náhle stop! Ha, co v tom vězí?
První Čech to vítá hostě:
„Doktor Kec“, dí zcela prostě.
Tef tef, tú tú, letí auto,
letí auto cestau tauto,
18
k boku bok a k pleci plec
hosta k Praze veze Kec...
–
Minul týden. Uštván, zdolán,
Romain Rolland prchá do Lán.
„S obtížemi, ale přeci
tajně unikl jsem Keci...“
A když auto k zámku stáčí –
doktor Kec mu v ústret kráčí...
–
Letí auto, chví se volant,
do Švýcarska prchá Rolland.
K posledním se chystá věcem:
„Setkal jsem se v Čechách s Kecem...“
Poslání
Ejhle člověk! Ejhle sláva!
Hrstka prachu... Polní tráva...
Člověk člověku je vlkem...
Vraždí dýkou, jedem, plkem...
19
O vzdělání ve vojště
Příčiny rozčarování J. S. Machara v úřadě generálního inspektora naší mladé armády jest po našem soudu hledati spíše ve vlastní chybné taktice, než v rozporech s vysokou generalitou. Hodiny mohou bíti tik-tak. Ale generál musí býti taktik. Nejlepší strategie je houby platna bez dobré taktiky. Byl Machar dobrým taktikem? Šel za vysokým a ušlechtilým cílem, zvýšením vzdělanostní úrovně ve vojsku, cestou správnou? Byly metody, jež volil, voleny vhodně?
Komu je de facto svěřeno vzdělávání vojínů? Subalternímu důstojníku, poručíku, praporčíku. V každém praporčíku je kus Lermontova. Praporčík myslí na Ni. Na Máňu Konopáskovou. Ne na Bartoloměje Paprockého z Hlohol. Neklamte se, pánové! Praporčík nenosí v torbě maršálskou hůl. Ani Výbor z literatury české doby střední. Nosí v ní psaní od Máni. Chtějte na něm, aby vojínům vykládal o Mikuláši Konáči z Hodištkova!
20
Aby do nich vcepoval seznam spisů Quidona Marie Vyskočila!
Chcete-li, aby vojín opouštěl službu vojenskou s obstojnými vědomostmi literárně-historickými, musíte mu tuto vědu učiniti tak říkajíc denním chlebem. Co jest denním chlebem vojínovým ve smyslu duchovním? Čím jest krmen od božího rána? Komandem, povely! Spojte dovedně povely vojenské s prvky literárně-historickými a dosáhnete hravě kýženého cíle. Tedy nikoliv již
Pochodem pó – chod!,
nýbrž
K. M. Čapék – Chod!
Nikoliv
Zastavit stát!
nýbrž
Herrmann Ig – nát!
nikoliv
Čelem – vzad!,
nýbrž
Lešéé – hrad!
Těchto několik vzorů snad postačí k znázornění, jak bychom si asi představovali vetkání prvků literárně-historických do denní praxe vojínovy. Ne-
21
budeme zde věc rozváděti do šířky. Ale jsme na požádání ochotni předložiti M. N. O. podrobně vypracovaný návrh nového řádu cvičebního pro pěchotu i jiné druhy zbraně. Přece však několik poznámek:
Je třeba, aby naši vojínové se vrhali při bodákovém útoku na nepřítele s cizáckým, internacionálním hurrá? Neučinili by tak stejně dobře, ne-li lépe, volajíce
Hora! Hora! Hora!
Se jménem předního moderního českého básníka na rtech?
Starorakouské Nieder! jest nahrazeno v naší armádě matným, bezbarvým povelem K zemi! Oč výraznější, úsečnější a velitelštější by byl povel literárně-historický
Götz!
Zkuste to, pánové, a uvidíte, jak skvěle celý bataillon rázem kecne na zem...
Bývalé Ruht! zní teď v československé armádě Pohov! Povel literárně-historický
Guth!
22
měl by nejen velikou přednost stručnosti, ale vyjadřoval by zároveň delikátně spokojenost velitelovu s výkonem cvičícího oddílu, spokojenost, jejímž výrazem jest právě udělení odpočinku cvičícím, nemluvíc ani o tom, jak by rozšiřoval bezděky vojínovy vědomosti literárně-historické, připomínaje mu nevtíravě, že pan ministerský rada Dr. Jiří Stanislav Guth-Jarkovský je tou dobou již na odpočinku...
Praktický příklad nového velení:
Ol – bracht! (Habt Acht)
K. M. Čapék – Chod!
Ráz – dva, ráz – dva, ráz – dva, ráz – dva, ráz – dva...
Herrmann Ig – nát!
Viktór Dyk! (Vpravo – Dyk! Vpravo!!! v bok!)
Lešéé – hrad!
Guth!
Neoddáváme se planým ilusím... Přes nejumnější a nejplnější prolnutí služby vojenské prvky osvětnými zůstane vojna vojnou. A starý voják nemůže nakonec udělat nic lepšího, než obrátit se k mládeži se starou písničkou:
23
Nedávej se, můj synečku,
nedávej se na vojnu! Eins, zwei!
Bude tě to jednou mrzet,
raděj bysi šel domů.
Na vojně musíš poslouchat,
na vše dobrej pozor dát,
jak děvečka u sedláka
pucovat a umejvat.
Jak to čistě neumeješ,
druhej den deš k raportu,
vod raportu čapneš deku,
mažeš si to do lochu.
Ech co!
V lochu je to přece lepší
nežli u kumpanyje, eins, zwei,
splašíš někde cigaretu,
ó, jak se to šlukuje!
Holá dryja drá,
a jak se vám to pěkně šlape,
holadryja drá
a jak se vám to de!...
24