III. Těch zástup, kdo tiše žili,

Petr Křička

III.
Těch zástup, kdo tiše žili, Těch zástup, kdo tiše žili,
 svou živíce prací i dobré i podlé, kdož neublížili, jen milovali, – se vrací... Ne. Všichni se nevrátí, odešlí z domu. Syn, tatíček dobrý se nevrátí tomu i tomu. Ale ti, kteří se vrátí, zřeli. Ale ti, kteří se vrátí, nezapomněli, nezapomněli. – Poslední sten slyší v daleku spících, 10 nezapomněli matek i žen očí žalujících, nezapomenou, vznešená krev. Sevřeným retem, v srdci hanbu, hoře i hněv, přisáhli dětem, zde stanou, naděje vaše i štít, jak za bouře stojí duby, a rukou-li, rukou již nebudou mít, budou vás bránit zuby. Roku 1917.
11
Básně v knize Hoch s lukem:
  1. I. Hoši, kdybych na housle uměl hrát,
  2. II. Na lavičce u kamen seděli jsme spolu.
  3. III. Těch zástup, kdo tiše žili,
  4. IV. STROFOU SAPFICKOU.
  5. V. Jan Burda, mlynář ze Zvole,
  6. VI. Od ledna ležel voják v nemocnici.
  7. VII. Lučina mladá a sličná jiskří, vlní se, blyští,
  8. VIII. Mraky se valí nad čely skal,
  9. IX. ŠTÉVA.
  10. X. LISTOPAD.
  11. XI. NEŠŤASTNÝ JANO.
  12. XII. SVIT LÁSKY.
  13. XIII. My mnoho slov jsme mluvili
  14. XIV. Jako každý člověk přišlas na svět, umřeš.
  15. XV. Hluboké lesy, spíte, spíte...
  16. XVI. PSANÍ OD MRTVÉ.
  17. XVII. NA PAMÁTKU MALÍŘE OTAKARA MARVÁNKA.
  18. XVIII. ZAVEDENÝ OVČÁK.
  19. XIX. DÍVKA Z PŘEDMĚSTÍ.
  20. XX. Jak ve dnech úzkosti, dnech ponížení
  21. XXI. MLADÝ ŽAL.
  22. XXII. Stesk po rytmech nových zas hlubinu vlní
  23. XXIII. NOVINA.
  24. XXIV. Vy „ne“ jste řekla. Budiž tak...
  25. XXV. JENNY.
  26. XXVI. RATOLEST S KVÍTKY.
  27. XXVII. Daleko v městečku jižním,
  28. XXVIII. Ten pohled vážný sbohem-li byl,
  29. XXIX. NA STAROU NOTU.
  30. XXX. Předu, předu len,
  31. XXXI. Vzbudila se... K lůžku běží.
  32. XXXII. T. G. M.
  33. XXXIII. Život mnou smýkal, rval mne a sápal,