V. Jan Burda, mlynář ze Zvole,

Petr Křička

V.
Jan Burda, mlynář ze Zvole,
Jan Burda, mlynář ze Zvole,
můj purš a kamarád, šel v patnáctém se mnou do pole. Jan mne, já Jana měl rád.
O chleba jsme se dělili, o tabák, jak Bůh dal. Když u Włodowic mne střelili, službu mi prokázal. Rus pálí. Rus pálí. Bezmocen ležím, nelze se hnout. Ni chlapa vůkol. Z mých nohou jen krvavý valí se proud. Ó, neříkám povídku z čítanek, bez příkras pravda to jest. 13 Jak chléb je prostý srdcem rek, bez příkras je věrnost a čest. Hnulo se křoví. „Sem chytni se, sem, za krk! Tamhle je les.“ Shrben, v střel dešti šíleném jak dítě mne na zádech nes. Dvakrát mne složil. Pot stíral, skryt, – a nepovolil. Kdo ví, co život je nasadit, ví, jaký člověk to byl. Veselé děvče měl jsem rád, nad život, nad celý svět. I druhům je těžko více se ptát. I povědět... Jan k pluku šel zpět. Dva listy mi psal... A pak – – pak nepsal mi už. 14 Byl raněn a chycen, když přebíhal. Zemřel, jak umírá muž. Bez příkras pravdu řekl jsem vám. Já živ, on mrtev jest. My byli jsme tři. Zbyl jsem sám, já sám – a naše čest. My byli jsme tři. Jan, já i ty. Tiše chtěli jsme žít. Žít někdy je krutější nicoty. Bylo, co muselo být. 15