XVI. PSANÍ OD MRTVÉ.

Petr Křička

XVI.
PSANÍ OD MRTVÉ.

Až toto psaní čísti budete, já budu mrtva. – Čtěte klidně, prosím. Co činím, činím uvědoměle a podle síly své se vždycky snažím, by smysl mělo moje konání a bylo aspoň trochu užitečno. Zazoufáte-li kdysi nad životem, a přesvědčován, nebo přesvědčen, že není dosti lásky na světě, sluch dáte zlému: tehdy vzpomeňte, že byla dívka, která po léta, po léta, po léta Vás milovala a z lásky k Vám, a pro své ulehčení, se nedotekla ani ruky Vaší... 38 Mám, drahý – – – měla jsem Vás ráda, ráda... Jak umělce, i jako chlapce svého milujem, byť i často chyboval... A trpěla jsem těžkou chorobou. Já pochopila, že Vy, zdravý muž, musíte plně vyžíti svůj život a býti šťasten s jinou ženou,ženou – matkou. Dnes klidna jsem,jsem a je mi lehko tak, když rozhodla jsem se Vám napsati. – V den smrti mé Vám pošlou toto psaní... Již letos? Za rok? Za dvě, za tři léta? Na podzim? V létě? V zimě? Na jaře? Sebe jsem přemohla, však srdce své, své srdce přemoci jsem nedovedla. Že jsem Vám psala? I já člověk jsem, a nedovedu, nechci, nemohu až do nicoty promlčet svůj život. – – 39