NAD HROBEM OTCOVÝM,
v třetí výročí jeho úmrtí.
Tři léta již! Ó, jak to běží,
že člověk ani netuší –
a přec tak těžce stále leží
ta krutá tíseň na duši.
Tři léta již – ó, jak to letí,
jak mraky v obzor daleký –
a přec tak stále teskno je ti
po tom, co zašlo na věky.
Tři léta již – ó, jak to prchá –
a čas prý mnoho vyváží!
A přece žádná míru sprcha
tu starou ránu nesvlaží.
Tři léta již – ó, jak to mizí –
ten osud všechno rozerval.
Kdo přítel dřív – teď zcela cizí –
a sny a touhy – vítr svál.
Tři léta již – ó, jak to pádí –
a sotva se to zjinačí – –
Však vím, že měli jsme se rádi,
a to mi v život dostačí!
17. března 1910.
7