V ZASNĚŽENÉM KRAJI.

Zdeněk Knittl

V ZASNĚŽENÉM KRAJI.
Zimní údol zasmušený, zamlklý a zamlžený, zavátý. Kdo by řek’, že kdysi šla tu mladá vesna v bílém šatu s poupaty? Kdo by řek’, že tady zkvetla kdysi láska čistá, světlá srdcí dvou, ale zima ve závějích pohřbila tu lásku jejich uvadlou. A teď jen ten vítr pádí skrze spustlá stromořadí přes vše dál, kvílí teskně, že se zdá mi, jak by kdos tam za horami zaplakal,zaplakal. Že sic vesna přijde zpátky a s ní květ a trilek sladký ptáčete, však ta láska pochovaná, zlobou lidskou rozervaná nezkvete... 20