CO NAŠE ŠTĚSTÍ...

Zdeněk Knittl

CO NAŠE ŠTĚSTÍ...
Co naše štěstí... Jabloňový květ, jenž sotva rozvit, ihned zase vadne, až sežloutlý a suchý naposled, jak vítr táhne, zvolna k zemi padne. Co naše štěstí... Slunce v jeseni, jež na obzoru dálném rudě skví se, však než se chvíle s chvílí zamění, již v neprostupné mraky zahalí se... Co naše štěstí... V městě první sníh, jenž napadá tak tiše přes noc na zem.zem, však z rána první chodci v ulicích jej pošlapou a v bláto změní rázem. Co naše štěstí... Píseň slavíka, jenž v šerém keři jasmínu se skrývá: jej vyrušíš – a v dál ti uniká, a písně té – již nikdy nedozpívá... 32