SONET O VELIKÉM PÁTKU.

Zdeněk Knittl

SONET O VELIKÉM PÁTKU.
Po kraji ticho. Nebe zamlžené a šerý soumrak zvolna k zemi padá. – Studený vítr do dáli se žene přes holá pole a přes pustá lada. A v duši do neznáma roztoužené snů nebývalých tkanivo se spřádá, a touhy stesk, tak mocné, nezkojené, do snů těch hlubokých se tiše vkrádá. A zdá se mi, jak po kraji se stmívá, že postať známá, bledý stín kol táhne; s úsměvem vlídným do chatek se dívá, pod jeho krokem probouzí se niva, a samý květ, kam ruka jeho sáhne... Ó, blaženi, kam do oken se nahne! 47