MEDITACE SKORO VŠEDNÍ.

Zdeněk Knittl

MEDITACE SKORO VŠEDNÍ.
Ach, jak často odhodit chcem tu číši, hořkou číši, píti již dává život, a vždy přece něco nám v nitru káže: vypij až do dna! A my pijem za douškem zvolna doušek, nechť se při tom hořkostí hrdlo svírá, přece stále nemáme dosti síly odvrhnout kalich. Pijem dál a čekáme při tom stále, po létech snad přece že aspoň jednou při posledu kapka nám sladká svlaží vyprahlá ústa. Zda však jeden okamžik onen míru, ze dnešních jenž zasvitne jednou strastí, smyje vše, čím rozryto čelo zatím, smíme-liž doufat? 50