VI.   Tak rád měl’s růže, jež se rdívaly

Zdeněk Knittl

VI.

Tak rád měl’s růže, jež se rdívaly
Tak rád měl’s růže, jež se rdívaly
před naším domem krvavě a žhavě – a v samých růžích jsme ti ustlali, by měkce spalo se tvé drahé hlavě.
By aspoň ve snění ti zkvétaly ty růže zas tak purpurově, tmavě, a klid a mír ti do snů dýchaly, bys dřímal sladce žití po únavě. By jejich dech tak opojný a sladký vzpomínkou život navrátil ti zpátky a všechny duše tebe milující – a sen tvou hlavou někdy zavane-li, by v něm ty růže tobě pověděly, co v životě my nemohli si říci! 12