IMPROMPTU.

Zdeněk Knittl

IMPROMPTU.
V hlubokém, zamlklém údolu sami jsme kráčeli pospolu. Kolkolem kraj se skvěl poupaty, nad hlavou kvetly nám akáty. Na nebi zářivém ani mrak, hořelo slunce, a zpíval pták. A jak by v duši svit náhlý jas – víš-li, že štěstí šlo kolem nás?! 26