DO PAMÁTNÍKU.

Zdeněk Knittl

DO PAMÁTNÍKU.
Až po roce tam zase v údolí, kde pospolu jsme v šeru chodívali, se v zeleň ošatí ty topoly a v hnízda svá se vrátí z dáli, až vesna přijde zas tak svěží, mladá, ó, vzpomeň aspoň chvíli, vzpomeň ráda! Však v jeseň dumavou až z květů všech nic nezbude již, než to pýří chudé, až místo písní ptáků v topolech jen chladný vítr krutě hýřit bude, pak vzpomínej si ve bdění i v snění, ó, vzpomínej, jak osud všechno mění. – – 36