KDYŽ SVOJÍ TĚ NEMOHU ZVÁT...

Zdeněk Knittl

KDYŽ SVOJÍ TĚ NEMOHU ZVÁT...
Co slyším, že luhy jsou zkvetlé, a písněmi oživen sad? Ach, co je mi po jaru, světle, když svojí tě nemohu zvát! Co slyším to, léto že je tu, a osení počíná zrát? Ach, co je mi po celém létu, když svojí tě nemohu zvát! A podzimní mlhy že padly, a země už chystá se spat –? Mně jedno, že květy už svadly, když svojí tě nemohu zvát! A vichru že hýří kol nával, a k zemi sníh první že pad? Ó, kéž by i hlavu mou zavál, když svojí tě nemohu zvát! 38
Básně v knize V přítmí i světle:
  1. I.   Za trochu hudby, za ten akkord sladký,
  2. II.   Ty’s umíral. Byl večer. Mlhy skryly
  3. III.   Ty’s ležel v rakvi. Úsměv blažený
  4. IV. (Interieur).   Klid hluboký jak věčnost kolem dřímá,
  5. V.   Spustili rakev. V hrobu tiš
  6. VI.   Tak rád měl’s růže, jež se rdívaly
  7. VII.   Již slunce shaslo v rudém zákmitu,
  8. VIII.   Tvůj celý život – práce, krev a pot.
  9. IX.   Jak těšil se’s, až jaro přijde zase,
  10. X.   Jde na večer. Kraj pozvolna se stmívá
  11. XI. (PO ROCE.)   Již rok. Ba, málem nevěřil bych ani –
  12. XII. (EPILOG.)   Až jednou, otče drahý, po let sklonu
  13. PÍSEŇ.
  14. VEČER.
  15. PŘÁNÍ.
  16. TAJEMSTVÍ.
  17. MY ŠLI JSME – –
  18. IMPROMPTU.
  19. HROB V LESE.
  20. PŘI ZÁPADU.
  21. SERENADA MELANCHOLICKÁ.
  22. NA LESNÍ CESTĚ.
  23. MOTIVY Z PODZIMA.
  24. NEMOHL BYCH ZAPOMENOUT...
  25. DO PAMÁTNÍKU.
  26. IN MEMORIAM.
  27. KDYŽ SVOJÍ TĚ NEMOHU ZVÁT...
  28. SLOKY.
  29. PŘIJĎ!
  30. POSLEDNÍ LIST.
  31. PORTRAIT MÉ MATKY.
  32. LOĎ MRTVÝCH.
  33. ÚSMĚV.
  34. PODZIMNÍ.
  35. BEZ NADPISU.
  36. TOUHA.
  37. PO SMRTI.
  38. VÁNOČNÍ SLOKY.
  39. MODLITBA NA BLATECH.
  40. ČESKÝ SONET.
  41. SONET O SV. VÁCLAVU.
  42. UKOLÉBAVKA.
  43. VEČER NA HRANICÍCH.
  44. ROMANCE.
  45. PO LÉTECH.
  46. NA STARÉ THEMA.
  47. ADAGIO.
  48. NALADĚNÍ.
  49. NA ODCHODU.
  50. PÍSEŇ PRÁCE.