MODLITBA NA BLATECH.

Zdeněk Knittl

MODLITBA NA BLATECH.
Již na kraj celý soumrak pad, kol mír se uklání – jen zvonce stád zní z širých Blat, jak tiché klekání. A v jeho znění usíná les, pole, luh i stráň, ta krajina, má otčina – ó, chraň ji, Bože, chraň! Hle, nepřátelé stahují se blíž, a hrozí zmar – jak krahuji se sletují, by v kořist zatkli spár. 56 Ó, neopusť nás v boji zlém, nám sílu předků dej a proti všem za českou zem nám, Bože, pomáhej! A nechce-li tak vůle tvá: za vlast svou každý rád – jak Kubata mřel za Blata – my chceme umírat! 57