Když se připozdívá....

Boleslav L. Černý

Když se připozdívá.... Janu Rokytovi.
Dál šedá topolů se míhá řadou, par bílých závojem se kryje ves, na střechy chaloupek se stíny kladou a v ticho mlh hlas klekání se nes’. A škálou bizarrní se chvěje prudce, v děs mlčících se nese Polabin a vzduchem v divoké se chvěje muce a drtí duši mou jak tíže vin. A slétá dolů, klesá s výše mračné, na květů kalichy se níží v zem, jen čekám, brzo-li k mé skráni začne se chýlit s plížícím se večerem. 5 A náhle v duši mou jak úder padá, neznámý děs mé hrdlo hrůzou stáh’ a přeludů a šerých příšer řada par bílých rozhoupá se na vlnách. A smutek večera svou bolest níží, sten „Ave“ plyne ve přírody chrám, v mou duši divoká se bolest plíží a v mlhy Polabin se hroužím sám.... 6
Básně v knize Večerní stíny:
  1. Když se připozdívá....
  2. Rada sobě.
  3. Tajemství.
  4. Blázen.
  5. V noci při práci.
  6. Topoly.
  7. Strach.
  8. Zklamání.
  9. Nepřítel.
  10. Prach.
  11. Půlnoc.
  12. Strach.
  13. Západ.
  14. Minulost.
  15. Přítomnost.
  16. Nálada.
  17. Noc.
  18. Jitro.
  19. Snění.
  20. Nálada.
  21. Dni.
  22. Máky.
  23. Večer života.
  24. Strach.
  25. Život.
  26. Podzim.
  27. Odežeň toho netopýra!
  28. Nálada.
  29. Šedavé mlhy.
  30. Večery snivé...
  31. Tvému srdci.